Sardinie a Plameňák růžový – růžové zabarvení a život plameňáků – 2. díl

Plameňáci jsou fascinující představitelé ptačí říše. Jsou svým způsobem výjimeční a tak určitě stojí za to o nich napsat více než se mi podařilo v prvním díle. V tom jsem spíše cílila na návštěvníky Sardinie, kteří by tohoto elegantního opeřence rádi pozorovali či fotili když na ostrov přijedou.

Co by vás mohlo zajímat? Třeba proč jsou plameňáci růžoví a jak vlastně žijí? Druhý díl přináší právě tyto informace.

PROČ JSOU PLAMEŇÁCI RŮŽOVÍ?

Plameňáci získávají svoji růžovou či narůžovělou barvu z potravy. Díky mohutnému, dolů zahnutému zobáku dokážou jako jediní z ptačí říše filtrovat vodu v poloze hlavou dolů a získávat z ní potravu, tedy především řasy a drobné živočichy, které zachycují na jazyku. Pro plameňáky je takto uzpůsobený zobák klíčový pro získávání potravy. Zobák je zahnutý téměř v pravém úhlu a dolní část zobáku je větší než horní. Plameňáci navíc často přešlapují na místě a nohama tak víří bahno i s potravou.

Při hledání potravy plameňák skloní hlavu a ponoří přední část zobáku pod hladinu. Tato část zobáku je ideálně uzpůsobena pro oddělení bahna od ostatních složek dna laguny. Pak do této „naběračky“ nasaje vodu a na jazyku zachytává potravu. Zobák má navíc po okrajích lamely a plameňák pak jimi vytlačí přebytečnou vodu pomocí jazyka ven.

Plameňáci tímto způsobem nabírají a filtrují vodu až dvacetkrát za minutu, takže přijmou velké množství potravy (řas a korýšů), obsahujících pigmenty zvané karotenoidy. Ty pak zbarvují kůži a peří plameňáků do růžova. Karotenoidy, nacházející se především v sinicích a v tělech korýšů, se působením jaterních enzymů rozloží na růžové a oranžové pigmentové molekuly. Barva plameňáků je tak přímo závislá na obsahu pigmentu v potravě. Plameňáci chovaní v zajetí jsou pro udržení či získání krásné barvy krmeni potravou obohacenou o korýše či beta-karoten a kantaxantin, jinak by měli bílou, případně jen velmi slabě narůžovělou barvu. Účinek karotenoidů na zbarvení je dobře patrný na mladých jedincích, kteří jsou zprvu šedí a teprve později získávají barvu růžovou.

Mezi potravu plameňáků patří například žábronožka solná (Artemia salina), drobný korýš, který je velmi dobře znám akvaristům.

A COPAK VÍME O ŽIVOTĚ PLAMEŇÁKŮ?

Plameňák růžový (Phoenicopterus roseus) je středně velký pták. Plameňáci patří k jedněm z nejstarších známých skupin ptáků. Fosilní zbytky současných rodů jsou známy již z oligocénu, před 30 miliony lety.

Plameňák růžový obývá tropická a subtropická pásma Asie (Malá Asie až Indie), Evropy (Španělsko, Francie, Itálie (Sardinie) až Černé moře) a Afriky (pobřeží, Madagaskar). Vyhledává mělké laguny, jezera a ústí řek s brakickou (smíšenou) či slanou vodou. My se budeme věnovat plameňákům žijícím na Sardinii.

Tělo plameňáků žijících na Sardinii je růžovobílé, s dlouhýma nohama a průměrnou celkovou výškou 120–150 cm. Váha plameňáka může být až 4 kg. Nohy mají mezi krátkými prsty plovací blány. Charakterističtí jsou také dlouhým štíhlým krkem. Plameňáci mají široká, výrazně zbarvená křídla, která dosahují rozpětí 140–170 cm. Obě pohlaví se od sebe liší pouze velikostí, samec je v průměru přibližně o 1/5 větší.

Plameňáci jsou pospolití a společenští ptáci. Početné kolonie sestávají z jednotlivých párů i dosud nezadaných jedinců. Působivé jsou jejich hromadné námluvy, při kterých mnoho stovek až tisíců ptáků prochází společně v hejnu mělkou vodou, s propnutýma nohama a s vysoko vztyčenou hlavou. Jedná se v podstatě o jakýsi synchronizovaný „tanec“ celého hejna.

Hnízda, ve tvaru komolého kužele, si plameňáci staví z bláta, hlíny a kamínků . Samec i samice hnízdo vymodelují zobákem a snáší do něj obvykle jedno jediné křídově bílé vejce. Střídavě je také zahřívají oba rodiče. Hnízda si plameňáci stavějí na zemi v blízkosti vodních ploch, a to poměrně blízko sebe (na 1 m2 se může nacházet až pět hnízd).

Mládě se líhne po cca 27 až 31 dnech. Ve věku asi 5 až 7 dní opouštějí mláďata hnízdo a sdružují se do početných „školek“. Mláďata jsou v prvních týdnech plně odkázána na péči rodičů, kteří je krmí tekutým výměškem z volete. V té době také dospělí tak trošku „vyblednou“, protože část barviva předávají svým potomkům a sami ho pak nemají dostatek pro nová pera, která jim rostou během výchovy mláďat. Na stravě dodávané rodiči jsou mláďata závislá do té doby, dokud se jim nevyvine v zobáku vlastní filtrační aparát.

Mláďata většinou dokážou vzlétnout poprvé ve věku kolem 65 až 90 dní. Tehdy se také osamostatňují. Mladí plameňáci mají šedo-hnědé peří. Svou typicky růžovou barvu získávají teprve ve 3. až 4. roce života, kdy pohlavně dospívají.

V přírodě se plameňáci dožívají až 50 let, v zajetí výjimečně dokonce i přes 80 let.

A protože píši nerada příliš dlouhé články, připravuji pro Vás 3., poslední díl, kde se dočtete další informace – zajímavosti, symboliku, mytologii a etymologii (tedy proč se plameňáci v češtině jmenují tak jak se jmenují).

Jaké zvolit ubytování abyste mohli plameňáky pozorovat? Vhodné jsou tyto lokality.

Pavlína Šišková

Text a fotografie ©Pavlína Šišková (CK Ciao Italia) - uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.

POKUD SE VÁM ČLÁNEK LÍBÍL, SDÍLEJTE HO DÁL

Facebook
Twitter
LinkedIn
Pinterest
WhatsApp

sledujte nejnovější články a zajímavé aktuality