Menu
Je jaro. A jaro je vždy tak trošku čarodějné. Dny se prodlužují. Slunce svítí více a častěji, a svou energií ponouká vše dosud spící k aktivitě, k novému životu. Každý z nás jako kdyby vystrčil pomyslné šnečí růžky ze své ulity. Letošní jaro je ale přece jen jiné, dostali jsme jakýsi „oddechový čas“ (čti doba coronavirová)…, a tak navzdory původním plánům chodím letos probouzející se moravskou krajinou, což by mě ještě před dvěma měsíci nenapadlo. Hlavou tak běží vzpomínky, úvahy a myšlenky, které se nejčastěji vracející k zemi, která je mi nejdražší – k Itálii.
V řeckých bájích je personifikací jara bohyně Persefona, nebo chcete-li Proserpina. A tak se mi chtě – nechtě vkradla do mysli vzpomínka na minulý leden, který jsem trávila v Římě a při návštěvě Gallerie Borghese stála v úžasu před jedním z nejzajímavějších uměleckých děl, které jsem kdy viděla. Před sochou „Únos Proserpiny“ od Gian Lorenza Berniniho.
A tak mě napadlo podělit se v dalším článku blogu o pár informací, zajímavostí a fotografií tohoto naprosto unikátního sousoší. u něhož máte pocit, že oba aktéři jsou živými bytostmi, ač jsou vytesáni z bělostného carrarského mramoru.
AUTOR – Gian Lorenzo Bernini (*Neapol 7.12.1598 – †Řím 28.11.1680)
DATUM VZNIKU SOUSOŠÍ – 1621 – 1622
POUŽITÝ MATERIÁL – Mramor z Carrary
VÝŠKA SOUSOŠÍ – 255 cm (bez podstavce)
K SHLEDNUTÍ – Galleria Borghese, Řím / Sala 4 – Sala degli Imperatori
Persefona (Proserpina) je v řecké mytologii dcerou bohyně Demétér (Ceres) a boha Dia (Jupiter).
Hádes (Plútó) je Diovým bratrem a vládne Podsvětí.
Zeus přislíbil Proserpinu svému bratrovi Hádovi. Nikomu jinému o tom nic neřekl. Jednoho dne se tak stalo, že Hádes ve vhodné chvíli unesl Proserpinu do podsvětní říše.
Demétér se vydala svoji dceru hledat. Nikde ji však nemohla nalézt a propadla zoufalství, bloudila bezcílně Středomořím. Vyčítala Diovi, že ví, kde Proserpina skončila… Až bůh slunce Helios jí však řekl, co se stalo. Demétér proto žádala Dia, aby donutil svého bratra vrátit Proserpinu zpět na zem. Zeus nakonec svoji pomoc přislíbil, ale pouze za té podmínky, že Proserpina nic v podsvětí nesnědla. Bylo však pozdě. Hádes jí totiž vtiskl do úst zrnka granátového jablka a granátové jablko znamenalo věrnost. Proserpina se tak nikdy nemohla vrátit zpět na Zem.
Demétér se s tím ovšem nehodlala smířit a seslala na zem neúrodu. Země se tak zachmuřila, přestala rodit a plodit, nevzešlo z ní jediné semeno. Stala se neúrodnou, svěží barvy vystřídala šedá, hnědá a okrová. Lidé přestali obětovat bohům a Zeus musel začít jednat. S Hádem se domluvili, že Proserpina bude dvě třetiny roku se svou matkou na Zemi a jednu třetinu v Podsvětí. V době, kdy Proserpina pobývá u svého muže, země strádá, je období zimy. Jakmile se však vrátí na jaře zpět ke své matce, zemi se daří a vydává své plody.
Se jménem Berniniho je tradičně spojován zrod barokního sochařství. Jeho raná tvorba, sahá do roku 1615. Nese se ve znamení hledání správných vyjadřovacích prostředků a zřejmě i ověřování si hranic možností zpracování mramoru, které Bernini dovedl na hranici možného. Období hledání vyvrcholilo v sochách a sousoších zhotovených pro kardinála Scipiona Borghese. V době kdy vytesal sousoší Pluta unášejícího Proserpinu mu bylo pouhopouhých 23 let.
Z tohoto raného období pocházejí ještě další 3 vynikající sochy či sousoší, takže popořádku:
1618 – sousoší Aeneus, Anchíses a Ascanius, Galleria Borghese, Řím, mramor
1621-22 – sousoší Únos Proserpiny, Galleria Borghese, Řím, mramor
1624 – sousoší Apollo a Dafné, Galleria Borghese, Řím, mramor
1622 – 1624 – socha Davida, Galleria Borghese, Řím, mramor
Bernini byl velmi všestranným umělcem, ovšem mnozí odborníci považují jeho sochařské umění za naprosto unikátní a klíčové. Bernini dokázal svým sochám do slova a do písmene vdechovat život – jejich tváře, těla, pohyb jsou velmi realistické. Postavy vypadají živé, jako z masa a kostí.
V případě sousoší Háda s Proserpinou sochař zachycuje klíčový okamžik řecké báje – okamžik únosu. Hádés, statný, silný a svalnatý pevně svírá v náručí unášenou dívku. Ta se brání a chce svému únosci uniknout – osvobodit se. Po dívčině tváři stéká slza. Slza zoufalství a studu. Chce jej od sebe odstrčit a svou rukou, deformuje jeho tvář. Hádovy paže ji však pevně svírají a prsty jeho pravé ruky se zanořují do měkkého masa stehna Proserpiny. Dovolím si tvrdit, že právě tento detail Hádových prstů zanořujících se do masa dívčina stehna je jedním z nejslavnějších detailů celé historie sochařského umění vůbec.
Moment akce tak dává Berninimu možnost vytvořit dílo s dynamickým nábojem, kdy proti sobě stojí dvě protichůdné síly. Uchvatitelská síla Háda stojící proti marně mu vzdorující Proserpině. Výsledkem je monumentální dílo se značnou složitostí pohybu. Bernini protíná linie síly vytvořené oběma těly. Sousoší má plně barokní kompozici a rozvíjí se do všech stran. Proto také stojí ve 4. sálu Gallerie Borghese uprostřed, aby bylo možno si je prohlédnout ze všech stran.
O této mimořádné soše již odborníci v oblasti umění sepsali stovky, možná tisíce stran.. A proč o tomto uměleckém skvostu píši já? Za odborníka se nepovažuji, jen jsem se na chvíli zastavila uprostřed rozkvétajícího sadu a vzpomněla si na svou loňskou návštěvu Říma a na příběh bohyně, která každý rok na jaře opouští podsvětní říši, aby nám přinesla novou radost a naději.
Text a fotografie ©Pavlína Šišková (CK Ciao Italia) - uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.
Údaje o produktech uvedené na těchto stránkách byly zpracovány na základě informací dostupných v době jejich zpracování. CK Ciao Italia si vyhrazuje právo na změnu těchto údajů a opravu případných tiskových chyb respektive chyb při zadávání dat.
