Menu
Byli jste už někdy v malebném toskánském městečku PIENZA? Ne? To je určitě škoda. Tak tady je pár informací proč se tam vypravit.
PIENZA je zcela jednoznačně městečkem papeže Pia II., který se zasloužil o jeho současnou podobu a věhlasnost. Navíc tento renesanční papež a humanista seznámil Evropu také s dějinami českými, a to prostřednictvím svého obsáhlého díla Historia Bohemica (Historie česká – 1458). Pienza je také po dlouhá staletí domovem vynikajícího sýru pecorino (skoro tak dobrého jako je pecorino produkované na Sardinii 😀 ). A kdo za to může? No samozřejmě, těch více než 3000 oveček pasoucích se v malebné krajině v okolí Pienzy…
Městečko, které má dnes pouhé dva tisíce obyvatel, je pojmem nejen v Itálii. Leží v samotném srdci tolik opěvovaného Toskánska, uprostřed malebně zvlněné krajiny údolí Val d´Orcia. Od roku 1996 je historické jádro městečka, ve kterém jako by se zastavil čas, zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Okolní krajině se této pocty dostalo jen o trošičku později. Oblast Val d´Orcia byla na tento seznam zapsána jen o 8 let později, v roce 2004.
Dnešní Pienza se do roku 1462 jmenovala Corsignano. V roce 1405 se zde narodil budoucí papež Pius II. (civilním jménem Enea Silvio Piccolomini). Právě papež Pius II., projížděl 53 let po svém narození svou rodnou vískou a zhrozil se, v jak špatném stavu se městečko nachází. A tak vznikl v hlavě novopečeného papeže velkolepý plán – projekt a výstavba „ideálního města“ v duchu těch nejlepších renesančních idejí. Pověřil jednoho z předních florentských architektů, Bernarda Rosselliniho, zbořením jeho zanedbaného rodiště, které se do té doby jmenovalo Corsignano, a znovu jej vystavět pod názvem Pienza. Tak se stal Pius II. nesmrtelným. Renesanční městečko, tak dnes nese ve svém názvu jméno papeže. Rossellini se úkolu ujal s velkým odhodláním a vyprojektoval vzorové město (dle tzv. piano regolatore). Velkolepé plány se bohužel nerealizovaly v původním rozsahu, ale jejich krásnou ukázku můžeme dnes obdivovat na hlavním náměstí Piazza Pio II. Zdejší architektonické perly vznikly v průběhu pouhých tří let. Podařilo se dokončit katedrálu, Palazzo Comunale, Palazzo Piccolomini (letní papežskou rezidenci) a Palazzo Borgia, ale i jádro města. Za návštěvu stojí katedrála (Duomo), která díky Papežské bule z roku 1462 v podstatě dodnes vypadá tak, jak byla postavena v druhé půli 15. století. V roce 1464 umírá jak papež Pius II., tak jeho architekt a původní plán není nikdy dokončen. I tak je historické jádro města jedinečným toskánským klenotem, který stojí za to shlédnout.
Kardinál a později papež Pius II. psal také o zemích českých. Ano, jeho Historia Bohemica spadá do stejného roku jako průjezd budoucí Pienzou – do roku 1458 (vypadá to, že dílo sepisoval při pobytu v lázních ve Viterbu kde si léčil dnu). Piccolomini, který je zvolen papežem dne 3.9.1458, byl již v dřívější době velice aktivní v diplomatických kruzích a měl mezi svými přáteli také české šlechtice. Jako jediný historik v té době se odhodlal vypsat české dějiny od legendárních počátků až do samotného roku 1458, kdy Historii píše a kdy usedá v Čechách na trůn Jiří z Poděbrad.
Nutno ovšem podotknout, že skutečným tématem spisu je doba husitská. Fenomén, který nemá v evropských dějinách obdoby a který papeže provokuje. Jak lze od kardinála a prominenta římské kurie očekávat, nebere si vůči kacířům žádné servítky. Všechny zmínky o husitech, kališnících a jejich představitelích jsou doprovázeny hanlivými přídomky a nenávist vůči nim se pak přenáší na Čechy vůbec. Češi jsou líčeni jako sprostá holota, opilci, zloději, kacíři, lháři a vrazi. Na druhou stranu je pod povrchem této negace cítit něco jako skrytý obdiv, který autor chová vůči zatvrzelým kacířům a jejich vojenským úspěchům. Zvláště postava Jana Žižky ve své téměř démonické obludnosti budí respekt a Historie česká se tak stává dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu si vysloužila tvrdé odsudky českých čtenářů, počínaje humanisty 16. století, na druhou stranu zprostředkovala světu husitský mýtus a z Jana Žižky dělá neporaženého hrdinu. Enea Silvio Piccolomini, militantní katolík a cizinec, tak napsal po staletí nejúspěšnější knihu o českých dějinách.
Ale obraťme list a zaměřme svou pozornost na další z fenoménů Toskánska… gastronomii. Respektive lokální specialitu Pecorino di Pienza (ovčí sýr z Pienzy), který je skutečným pojmem mezi sýry. Nenajdete snad mezi obyvateli Itálie jediného, který by Pecorino z Pienzy neznal, vždyť Itálie
a vynikající jídlo to jsou dva neoddělitelné světy.
Už ve středověku se do Říma dováželo toskánské pecorino, známý ovčí sýr, ale jeho kořeny sahají ještě dál, až do starověku.Sýr z Pienzy oceňoval třeba také Lorenzo il Magnifico, mocný florentský vladař. Nejrůznější varianty sýra ochutnáte nejlépe právě v Pienze či u samotných producentů. K ochutnání i koupi se nabízí spousta možností. Nejcharakterističtější jsou však následující dva druhy. Varianta červená (středně vyzrálé bochníky, zrají 1-2 měsíce, povrch se potírá rajčatovou šťávou jako ochrana před vnějšími vlivy) a varianta černá (vyzrálé bochníky, zrají 3-6 měsíců). Má intenzivní chuť,ale není pikantní díky použití telecí syrovátky. Červená varianta je svěžejší než černá. Sýry zrají v chladných vlhkých sklepích obalené v popelu nebo v listech ořešáku. Pecorino z Pienzy se nechává také odpočívat v dubovém dřevu.
A proč jsem na počátku zmiňovala Sardinii či ovce plemena sarda (pecora sarda)? Zvířata chovaná a pasoucí se na pahorcích kolem Pienzy jsou v převažné míře plemeno Sarda. Tato ovce dává velice kvalitní mléko, snadno se přizpůsobuje místním podmínkám a je zvyklá pást se na volno. Ovce Sarda je vůbec nejrozšířenější ovčí plemeno v Itálii (cca 40% – Sardinie, Toskánsko, Lazio, ale třeba i Emilia Romagna, aj.) Je to také jedno z nejstarších ovčích plemen vůbec. Jeho původ hledejte v divokých muflonech, kteří na Sardinii dosud žijí.
Když pak navštívíte některé z producentů ovčích sýrů v okolí Pienzy zjistíte, že jsou původem ze Sardinie (v mnoha případech z oblasti Ogliastra, Nuoro či Barbaggia, ale i odjinud). Pastýři ze Sardinie se do Toskánska (a nejen tam) přestěhovali především v 60. letech minulého století, v době, kdy mnozí lidé z italské pevniny opouštěli tradiční zemědělskou výrobu a stěhovali se za „snazším“ výdělkem do měst. Proslulá sardská emigrace tak zaplnila „prázdná místa“ po těch co odešli a díky tomu se zachovala dávná tradice produkce ovčích sýrů na mnoha místech Itálie.
Pokud tedy vyrazíte do Toskánska určitě městečko Pienza nevynechejte. Užijte si jeho jedinečnou atmosféru a odvezte si či ochutnejte nějaké to Pecorino di Pienza.
A protože je Toskánsko jedním z mnou preferovaných italských regionů dříve nebo později se tam budete moci vypravit i s námi – CK CIAO ITALIA.
Text a fotografie ©Pavlína Šišková (CK Ciao Italia) - uvedené texty lze citovat pouze s uvedením zdroje a autora.
Údaje o produktech uvedené na těchto stránkách byly zpracovány na základě informací dostupných v době jejich zpracování. CK Ciao Italia si vyhrazuje právo na změnu těchto údajů a opravu případných tiskových chyb respektive chyb při zadávání dat.
